ŽE TVÝCH VLASŮ V NÍ SE DOTÝKÁM

Roman Dragoun/Vladimír Čort

Dvanáct padesát, ploché slunce v záhlaví.
Cítím v sobě žár tvých axiál.
Nemám ponětí,o čem paměť zítra ví.
Jsi jen matné zdání a nic dál.

V kterém jsem tě potkal století.
že jsem nezapomněl vzápětí
Sám pocit mám,
že tě z budoucnosti znám,
že tvých vlasů v ní se dotýkám.

Chodím v ulicích, ale bydlím v panténách.
Spící pronikám ke hvězdám.
Tuším pozítří, kde mne čekáš, kovová.
Nealternativní. Jediná.

V kterém jsem tě potkal století.
že jsem nezapomněl vzápětí?
Sám pocit mám,
že tě z budoucnosti znám,
že tvých vlasů v ní se dotýkám.

mezihra

Hvězdolety tvé na mém srdci startují.
Dávno, my dva dávno. Ještě dřív.
Čekám v rukou tvých, kam jen za mnou doplují.
Kolem vzduch a tání. Květy jív.

V kterém jsem tě potkal století.
že jsem nezapomněl vzápětí
Sám pocit mám,
že tě z budoucnosti znám,
že tvých vlasů v ní se dotýkám.